FORHONT 2019

1 Vít Novák1 650
2 Martin Šurányi491
3 Luboš Černý411
4 Marek Andrejs172
5 Daniel Šurányi124
6 Michal Novák66
7 Vojtěch Šurányi61
8 Jana Šurányi40
9 Václav Novák12
10 Jan Bohoněk11

FORHONT 2020

1 Michal Novák22

S.K.PODRAZ

1Spock101 499
2Márty41 650
3laktos12 440
4Ťuminka2 400
5Anakin1 975
6Venca1 000
Jeff1 000
8Majkl0

NEJBLIŽŠÍ AKCE

Vánoční běh Třtice

26.12.2019 10:30

Kulturní sál ve Třtici
28. dubna 2018 ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno Číslo 111

Úvod sezóny obstaraly časovky

UAC se pomalu rozjíždí. Naši zatím na úspěch čekají.

Márty v Knovízi Poté, co bylo pro policejní nesouhlas kvůli počmárané silnici zrušeno plánované První šlápnutí a závod se přesunul na červen, než se podaří nápisy vygumovat, zbyly na úvod nové sezóny UAC v dubnovém kalendáři dvě časovky. Tou první byla rovinatá klasika v Bášti, kde pořadatelé z CKKV Praha přivítali početný balík téměř 130 natěšených cyklistů všech věkových, genderových i výkonnostních kategorií. A jezdilo se jako vždy rychle, o čemž svědčí fakt, že průměr rovných 40 km/h nestačil Stanislavu Vohníkovi ze Sparty na lepší než 37. místo. Absolutně nejrychlejší byl příchozí, náš starý známý Petr Novák v barvách SportRaces-Isaac Teamu. Druhé místo se ztrátou pouhých 4 vteřin obsadil nejrychlejší jezdec UAC Tomáš Kotrlík z Lawi Stars a vybojoval zlato v kategorii B. Kategorii C vyhrál celkově pátý Jan Štefan bez týmové příslušnosti. Nejrychlejší Déčkař Jan Tajč z Tama Královice obsadil 16. místo. Až za ním dojel vítěz kategorie A Miroslav Thuma (SportRaces-Isaac Team). I vítěz kategorie nad 60 let Jaromír Tomek z Revtbuild Teamu proletěl trať průměrem přes 39 km/h. První mezi ženami byla Klára Zadáková (SportRaces-Isaac Team). Naši přijeli dva a do pořadí na čelních místech nepromluvili. Víťa Novák obsadil 43. a Martin Šurányi 99. místo.
O dva týdny později se cyklisté sešli v Knovízi u příležitosti v pořadí už osmého ročníku populární časovky do vrchu. Pořadatelé ze zpřáteleného klubu Pijas měli při ohlášené absenci některých hvězd trochu obavy z nižší účasti, ale nakonec zaregistrovali slušný počet 110 závodníků. Ani o hvězdy nebyla nouze, což nejlépe dokumentuje přítomnost téměř kompletní sestavy Lawi Stars v čele s pětinásobným vítězem Václavem Nežerkou. Venca po návratu do amatérského pelotonu opět nenašel soupeře a v dosavadní historii závodu nevyhrál jen tehdy, když nepřijel. Klobouk dolů. Dominanci Lawiňáků potvrzuje i celkově druhé místo Tomáše Kotrlíka, brambory Michaela Somra, páté místo a zlato v kategorii A pro Petra Mirovského a deváté místo a stříbro v Céčku pro Libora Janouška. Tuto kategorii vyhrál Sparťan Michal Rydval. Vítězství v kategorii D vybojoval Karel Prager z Vinohradských šlapek, Éčko ovládl Josef Burgr (CSK Markus) a ženy opět Klára Zadáková (SportRaces-Isaac Team). Junioři a juniorky se nezúčastnili, resp. nezúčastnily. Náš forhont Víťa Novák, který zde v uplynulých letech dokázal vybojovat dvakrát čtvrté místo a patřil k spolufavoritům, se nakonec závodu nemohl zúčastnit a kladenští fanoušci tak museli po zranění Jaromíra Jágra před play off WSM ligy skousnout další hořkou pilulku. Čest našich barev nakonec zahraňovali Luboš Černý a Martin Šurányi, kteří bojovali statečně, ale na medaile nedosáhli. Inu, není každý den posvícení. Tak snad příště. Na shledanou při hromadných závodech.
Kamil Oprsklý, cfc, Bášť a Knovíz

Krušnohorská pětiletka

Jubilejní K-K-K je za námi
Na Klínovci Týmová hardcore vyjížďka na Klínovec se letos uskutečnila už popáté a tak je možná čas na malé ohlédnutí a pohled do statistik. Za tu dobu se na trati vystřídala pěkná řádka lidí. Plný počet pěti účastí zdobí poté, co letos nenastoupil dosud stoprocentní Fousáč, už jen Víťu Nováka a pana Kolbabu. Čtyři zářezy má také Mižour, kterému chybí loňský červnový ročník. Vlastně nechybí, protože spolu s Tomášem Pacovským absolvovali vyjížďku neoficiálně v dubnu, ale do statistiky se počítají jen vedením CFC schválené akce a kromě toho jeli přes Měděnec. Třikrát nahoru vyjel Márys, Vašek Novák s otčímem a Tomáš Pacovský. Dvojicí účastí se můře pochlubit Pepa Slavík, Luboš Černý, Martin Šurányi, Jackie Bohonek a Igor z Vinohradských šlapek. Přivítali jsme i zvláštní hosty, ultramaratonskou reprezentantku Hanku Ebertovou, či dvojici cyklistických dálkoplazů Zdeňka Mračka a Pepu Beneše. Hlavní atrakcí je vždy ústřední stoupání HC kategorie s 18,5 km délky a 841 m převýšení, které je každoročně svědkem urputných bojů, podle okolností jednou o pořadí, jindy o přežití. Traťový reklord zde drží Víťa Novák, který letos zajel čas 57:25 a o 5 vteřin tak překonal Márysův záznam z roku 2016. Úctyhodné výkony, které v žebříčku serveru Strava.com figurují aktuálně na 11. a 13. místě za přesilou Němců z Petzracingu. Letos se však ještě větší překážkou ukázalo pětikilometrové stoupání na Andělskou horu, jehož neustále se měnící a místy značně strmý sklon spolu s na duben nebývale pálícím sluníčkem značně pocuchal nervosvalovou soustavu některých účastníků v čele s panem redaktorem. Naštěstí se po občerstvení za Bochovem dali všichni dohromady a zbytek cesty do Kladna už absolvovali bez problémů. A nebyla to cesta krátká, letos jsme nakroutili od 262 do 293 km. Krásná práce, hovada.

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, den 20 - 21.

Furkapass Ráno jsem si nechtěně přispal. Vlastně jsem chtěl jet přes průsmyk Nufenenpass, který jsem měl v itineráři jako náhradní, protože bych si mohl zkrátit cestu místo oblouku přes další průsmyk Furkapass. Padesátikilometrová cesta údolim řeky Rhôny byla fakt nádherná. V Ulrichenu (1346 m.n.m.) nalézám odbočku na průskyk, ale napřed se musím posilnit. Co, posilnit, pořádně jsem se nadlábnul. Po řádném odpočinku je čas nastartovat nohy na průsmyk. Po chvíli potkávám dva cykloturisty, též řádně nabalené. Bodejť ne, když to byli kluci z Turecka, kteří si to z domoviny vyrazili přes celou Evropu. Smekám. Cesta na vrchol byla na to, že měla jenom 14 km, dost krutá. Ani nevím, jak dlouho trvala, ale měl jsem tak dost, že jsem při stoupání vůbec nefotil. Nufenenpass (2478 m.n.m.) byl ohromující a k nezaplacení. Při té kráse jsem si uvědomil, že si cestu nezkrátím a musím se vrátit zpátky, abych se držel mé cesty i kvůli dalším průsmykům, abych nepřišel o další přírodní krásy. I když bylo řádně horko, na sjezd se radši oblékám. Ještě pár fotek a pak božský sjezd. Byla to odměna za tu dřinu. Končím v Ulrichenu, od kterého jsem se na průsmyk odrazil. Při blízkém stmívání jsem si taky musel najít spaní. Naštěstí to nebyl problém. Tak dobrou noc.
Ráno zjišťuji, že mám ve stanu mokro. To znamená další problém, ale velký. No jo, stan po 25 letech, co bych taky chtěl. Musel jsme rychle vstát a dát vše do pořádku. Hlavně rychle, dnes mě čekají dva průsmyky, no těbůh. Přes noc déšť, ráno zima a těžká mlha, že by ani pes nešel, ale já musel. Ukazatel 16 km, 6,7% se mi smál přímo do očí. No potěš, taková rozcvička po ránu se mi vůbec nelíbí. Po příjezdu do města Gletsch (1757 m.n.m.), se cesta rozděluje. Vlevo směr Grimselpass (2164 m.n.m.), vpravo Furkapass (2436 m.n.m.), kam jsem měl namířeno. V parku jsem si dal teplé jídlo, když pro vodu jsem si došel do vedle stojícího hotelu. Po jídle jsem šel na drzovku zpátky do hotelu a snažil se u umyvadla vykoupat. Naštěstí jsem nebyl přistižen a že po mě zůstala potopa, to mi vůbec nevadilo. Těsně před odjezdem ke mě přišel pár a ejhle, oni to byli Češi. Paní sice byla čistokrevná Mexičanka, ale česky uměla hezky, ode mne pochvala. Po chvíli zdržení a rozloučení zatínám zuby a vydávám se do průsmyku. Asi po dvou kilometrech mě začal dohánět a předjíždět závodní tým na kolečkových lyžích. Taková drzost, ani nepozdravili. Stoupání bylo opět zatraceně těžké. Na vrcholu to nebylo ani tak zajímavé, ale pohledy do údolí s klikatící se silnicí jsou taky zajímavé. Tak nahoru 10 km a dolů 19 km. No paráda. Sjíždím do 1500 m.n.m. a čeká mě další stoupání na Gotthardpass (2106 m.n.m.) To nebylo tak hrozné, jenom 9 km a na vrcholu to bylo úžasné, jezera, sochy a tak. Pořízení magnetky i salámu za 450 Kč jsem neodolal. Ale sakra, to jsem se nějak rozšoupnul. Čekal jsem sjezd, ale jak, když v cestě stojí tunel a k tomu 1,5 km dlouhý. I když tam nebyl zákaz, jet tunelem se mi moc nechtělo. Správnou cestu mi nakonec ukázaly dvě čuprholky. Cesta shora vypadala tak zajímavě, že jsem se na ni moc těšil. To, že byla dlážděná a na tacháči pořád 10 km/h, mi ani nevadilo. Při těch častých zatáčkách to ani jinak nešlo. Přijíždím do města Faido, kde jsem to pro dnešek zapíchnul. Večeře za odměnu byla bohatá, ale i drahá. Bodejť, když ten salám stál tolik peněz. Bývalý havíř si to snad taky může dovolit. Spaní v parku s jezírkem a vodopádem bylo krásným završením dnešního krásného úspěšného dne. Dobrou noc. Ze Švýcarska Zdeněk Mračko

Tenerife je nejvíc

CFC na Kanárech, díl třetí
Kanáry Mallorca je nejvíc, říkají reklamy propagující cyklozájezdy na tento ostrov. Z nemála úhlů pohledu lze však říct, že nejvíc je Tenerife. Proto jsme s Márysem tomuto ostrovu poskytli výsadu spočívající v tom, že se mohl stát prvním místem, které v našich jarních kempech navštívíme dvakrát, a to hned na 10 dní místo obvyklého týdne. Náhle ochořelého Vaška letos zastoupil Lukáš Vejvar, takže jsme opět brázdili silnice ve třech. Co činí Tenerife tak výjimečným ? Pro mě především přítomnost 3718 metrů vysokého Teide a přilehlé náhorní plošiny ve výšce 2300 metrů. Od mala jsem měl rád kopce - když jsem vykoumal v mapě, že v okolí chalupy máme o 5 metrů vyšší bod než ty, kde jsem doposud byl, hned jsme tam museli. Pro někoho takového je logicky možnost svými silami za 2 a půl hodiny vystoupat od vyhřáté pláže vysoko nad mraky do míst, kde se v příkopech válí sníh, vskutku mimořádná. Přes 35 kilometrů do výživného kopce není k dohledání všude. Faktor Teide způsobuje i výraznou srážkovou rozmanitost ostrova. Letos jsme strategicky zvolili umístění na východě ostrova, které nám umožňovalo dojet do minule neprobádaného pohoří Anaga, kde se člověk chvílemi cítil jak v deštném pralese, obzvlášť v kontrastu s vyprahlým jihem. Jednou z největších slabin ostrova mi před lety přišly nekvalitní silnice. Místní silničáři se však pochlapili a téměř všechna bolavá místa odstranili. Dvakrát jsme se dokonce museli proplétat mezi asfaltovacími stroji, abychom mohli jet dál. Z místa, kde jsme bydleli, nešel vymyslet okruh bez kopců. Jen vyjet na hlavní silnici znamenal nastoupat 250 metrů na 5 km. Jinde si možná přijde na své každý hobby-turista, tady to máte těžší. Předpokládám ale, že tyto stránky čtou především samí cyklističtí gladiátoři. Proto pokud se nebojíte trochy toho poctivého řemesla do kopců, jeďte na Tenerife. Stojí to za to ! Víťa Novák

KRÁTKÉ ZPRÁVY

Výroční členská schůze CFC 2.12.2019 v 18 hodin

Restaurace Máka místo konání: Restaurace Máka (u rybníka v Kročehlavech)

PROGRAM SCHŮZE: ...

ZÁVĚREČNÉ HLASOVÁNÍ ! Příprava nových dresů finišuje

Montáž CFC 

2019 Dnešním dnem uzavíráme první kolo hlasování o nové podobě ...

S.K. Podraz otevírá kancelář

S.K. Podraz Na prvním závodě sezóny jsme se ještě museli obejít bez hazardu, ...

Po roce opět na Klínovec

Kladno-Klínovec-Kladno Jaro je v plném proudu a nastává čas naplánovat tradiční vyjížďku na Klínovec. ...

Výroční členská schůze CFC 13.12.2018 v 18 hodin

Restaurace Máka místo konání: Restaurace Máka (u rybníka v Kročehlavech)

PROGRAM SCHŮZE: ...

DISKUSE

Nástěnka

8.12.2019 19:02 Kolbaba

Všimněte si, že když nejste líní se proběhnout, můžete se na čas ocitnout na špici bodování. ...

Nástěnka

22.11.2019 17:34 Kolbaba

Ti hoši, od kterých mám fotky, teď mají na členské kartě obrázky v krásných nových dresech. Vy ostatní se polepšete. Márys ...

Nástěnka

19.11.2019 22:05 Luboš

Já jsme na tom s termínem jako Zděnda. ...

Nástěnka

13.11.2019 21:28 Zdeněk Mračko

Aho přátelé cyklistiky, co sa týče výročí schůze, tak sa podvolím. ...

Nástěnka

11.11.2019 21:56 Márty

Michale, děkuji :-) ...