CFC Kladno

Bikeři opět v Jizerkách

Naši se v Bedřichově neztratili

Rok se s rokem potkal a v Jizerských horách se sešlo více než 3000 nadšených hobíků na dalším ročníku ČT Author Cupu. Hlavní změnou proti předchozím létům byl návrat startu do Bedřichova. Důvodem byla rekonstrukce silnice z Josefova dolu do Hrabětic a na závodníky tak čekala o něco delší trasa, konkrétně 67 km s 1538 m převýšení. Pokud jde o počasí, tak letos ukázaly Jizerky přeci jen přívětivější tvář - nepršelo, nesněžilo a nemrzlo. Barvy CFC Kladno opět reprezentovali Josef Slavík, Honza Vševid a Martin Šurányi. Jako psychická podpora byli podél trati přítomni i další členové klubu – krásnější polovičky závodníků Honzy a Martina včetně nadějné generace závodníků Vojtíka, Daníka a Káji. Nechyběla ani sama prezidentka CFC Dáša společně Jirkou Semencem a Kubou Šípkem. Všichni naši závodníci dorazili v pořádku do cíle. Sice trochu unaveni z náročné trasy, ale spokojeni s konečným umístěním v první třetině závodního pole. Navíc si vylepšili loňské výsledky. Honza Vševid dojel na 922. místě v čase 2:55:13.8, Pepa Slavík 584. za 2:44:28.3, a Martinu Šurányi stačil čas 2:34:54.2 na 355. pozici. "Prvních 20 km jsem byl rozhodně nejpomalejší v první vlně, nohy těžké, vůbec to nejelo, přepadaly mě myšlenky, že bych mohl i vzdát. Ale na 25. kilometru jsem se rozjel, začal závodit a konečně si užíval pocitu, že to jede. Nicméně do příštího roku je hodně co zlepšovat." Za rok tedy na shledanou v Bedřichově. Nebo v Josefově dole ? Necháme se překvapit. Mártin Šurányi, CFC, Bedřichov

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, den 15 - 16.

Ráno se mi po tom včerejšku nechce vstávat. Ale moc se přemlouvat nemusím, protože vím, že se blíží můj vytoužený přírodní objekt Mont Blanc, na který se moc těším. Po 56 km přijíždím do Martigny. Malebné město se nachází v západní části Wallisu v údolí řeky Rhôny a leží 40 km od slavného průsmyku svatého Bernarda (2469 m.n.m.). Ve městě je muzeum na počest Bernardských psů, kteří pomáhali lidem žijícím v horách v těžké práci. V dalším muzeu umění a aut najdete 50 exemplářů, které Švýcaři vyráběli sami, než ukončili výrobu. Též návštěva římského amfiteátru z 2. století pro 6 tisíc lidí je neskutečná nádhera. Po zkouknutí zítřejšího směru na Francii zvedám hlavu směrem k průsmyku, až se mi z té výšky zatočí. Potvrzuji si, že tu dnes rozbalím stan. Po celkové prohlídce města pomalu hledám místo na spaní, ale ještě mám čas na jídlo. Nedaleko je šikovný parčík se vším, co potřebuji a za mírného deště usedám k večerní hostině. Dnešní den byl perfektní, ale náladu mi kazí zakousnuté klíště v podpaždí. Klidně se tam přisaje ani se nezeptá, parchant. Problém byl, že jsem ho ukroutil. Na řadu přichází nůž. Krve jak z vola, ale to přehlížím, hlavně zatnout zuby. Uf, to jsem si oddechl, operace se podařila. Takové sebeubližování jsem nikdy nezažil. Rychle se sbalit a hledat nocleh, už za bouřky a lijáku. Po kilometru vidím opuštěné staveniště, kde je hlavně hadice s vodou. Hygiena perfektní. Ještě alkoholem vyčistit operační ránu. A žaludek. A spát.
Ráno je slunečné, tak rychle sbalit a odfrčet, jako kdybych tam nikdy nebyl. Po 11 kilometrech přichází odbočka a silnice se začíná neuvěřitelně klikatit jak ta včerejší koupací hadice a stoupá ze 471 m až na 1527 m vysoký Forclazký průsmyk (viz foto). Je to dřina, ale když to zvládli profíci na Tour de France, tak to nějaký těžce nabalený cykloturista z Čech dá taky. Namáhavé stoupání mi vynahrazují úchvatné výhledy do údolí, jak se Martigny každým kilometrem zmenšuje a ztrácí, obklopené sluncem zalitými horami. Proto jsou ty průsmyky tak nádherné. A tady na silnici je památka na Tour: "Go Sagane go", "Sagane, pojď na pivo" a podobně. Konečně dojíždím na vrchol. Krásný pocit, který završím jídlem a pivem. Sjezd na francouzkou hranici přichází záhy. Moc se nezdržuji a valím dál, když vtom přichází další stoupání. To jsem netušil. Průsmyk Col des Montets (1461 m.n.m.) není naštěstí tak hrozný a po přejezdu vrcholu už to jede rychle a za chvíli mě vítá město Chamonix, za jehož zády se tyčí krásný Mont Blanc. Musím zastavit, jak jsme se rozklepal - snad i štěstím, že se mi to povedlo. Dole v infocentru se radím, jak dál a do ruky mi přistane mapka s cestou do kempu, který je jediný plánovaný za celou moji cestu. Kolo musím někde uschovat. V kempu je k mému údivu hodně Čechů a Slováků. Je vidět, že Blanc přitahuje. Navíc se ve městě konaly běžecké závody po horách, kde byla nejdelší trasa 170 km. Krásné výkony borců. Večerní povídání v kempu bylo příjemné do pozdních hodin a s velkým natěšením na zítřejší den s úsměvem usínám. Dobrou noc. Ze Švýcarska Zdeněk Mračko