CFC Kladno

Zdenda v Pobaltí, den 19-20

11.12.2020 12:00

Ráno mě nepotěšilo. Zima a studené krápání. Jó, sever je sever. Ale dnes jsem se narodil, tak prosím, sluníčko, pojď a ohřej mě. Je mi 56 let a na dnešek plánuji jen krátké kilometry. U první benzínky brzdím na očistu těla. Se divím, že toho úchyla nevyhodili, když si přivlastnil umyvadlo a polonahej. Pokračuji dál. Po 30 km krápání přešlo v těžký déšť a míhání kamiónů bylo ještě horší. 50 km na tachometru se blíží, tak musím své lehké vychrtlé tělo dobít jídlem. Kde je ten kouzelník, který vykouzlil slunce s a teplo ? Z toho šoku mi málem vypadlo jídlo z ruky. Že by za to mohla vesnice Libatse ? Je to moc přitažlivé, taky po tom toužím, ale kolo nechce. Po rozjezdu se mi objevila před očima písčitá cesta, a ta mě probudila ze snění. Opět mě přepadl déšť. Padal na cestu a odrážel se na řetěz, který začal zlobit. Možná se zlobil na mě, že ho tak trápím. I já se trápím. Počasí tak zlobí, že ani neoslavím narozeniny. Musím jet dál. Ale nakonec přece jen slavím. 185 km se selfíčkem, když v pazourách držím papír a napsaným datem narození. Blíží se zatemnění, a tak hledám ubytování v podobě stanu. Ale je to opět benzínka, kde se dávám dohromady. Hlavně, že je tu teplo. To bylo poprvé, kdy mě nechali přespat uvnitř. Děkuji moc a dobrou noc.
Po včerejším těžkém dni se mi nechtělo vstávat, ale musel jsem. Vykopli mne už v 5 hodin ráno. Odjíždím a po 10 km stavím a stejně rozdělávám stan. Dospat se. Odjíždím v 10:00. Po 30 kilometrech na rozcvičení se probouzím s větrem v zádech. Cesta je opět špatná, kamenitá, ale krásná, lemovaná starými vesnicemi s doškovými střechami. Trochu se divím, že ještě stojí. V 15:00 přijíždím na hranice Lotyšska a kotvím. Začínám meditovat. Promítám si v mozku, co jsem zažil v Estonsku. Vestoje jsem se uklonil a poděkoval za přijetí a velkorysost. Pak roztáčím pedále a odjíždím pryč. V Lotyšsku mě brzo zastavila prodejna potravin, kde jsem si nakoupil větší zásoby, hlavně kvůli chuti. Při odchodu z krámu mě čekalo překvapení. Stál tam mladý pár z Polska a oba se zajímali se o moji cestu. Pán by si chtěl potežkat kolo. Prosím, ukážu prstem. Za hekotu uf, uf se po chvíli přestal snažit, za což ho žena odměnila smíchem. Po rozloučení hledám možnost umytí nádobí, když uvidím hernu. Vejdu, že mám hlad a nádobí potřebují mít čisté na další jídlo. Povolenku dostávám ihned. Jak by ne, když se na mě podívali. Ani se mi nechtělo odejít. Přepadlo mě teplo a velká únava. Sedím v křesle a pomalu usínám. Ne, díky za pomoc, musím vstát a frčet dál. Prší, je zima a mám hlad. Pomalu už bych měl hledal spaní. Po 20 km uvidím kostel. Zajíždím k pobožným, třeba to vyjde u nich doma. No, nevyšlo to. Objíždím místo a hle, záchodky. Ale ne ledajaké. Úplný luxus. Turecký. Viz foto. A tak ležím ve smradu s voňavkou a obráceným spacákem. Kde mají být nohy, tak tam je hlava. No, dobrou noc.
Z Lotyšska Zdeněk Mračko

Zdenda v Pobaltí pokračuje

14.10.2020 20:48

Načekali jsme se od posledního Zpravodaje. A také jsme měli přes léto jiné starosti. Ale sezóna je za námi a teď za dlouhých podzimních večerů bude zase čas na čtení. Proto je dobře, že se Zdenóšek pochlapil a dopsal další dva dny své pobaltské reportáže. Tak se pěkně posaďte a uvařte si kávu, Světošlápkova cesta na sever - den 17 a 18:
Ráno jsem si přivstal na šestou. Důvod byl Tallinn. Na trajekt mi scházelo po náplavovém pobřeží asi 20 km, na kterých mě čekaly nové zážitky v podobě místní party na silničkách. Při rychlosti 35 km/h mě tak vyhecovali, že jsem je začal předjíždět. U trajektu jsem dostal pochvalu, hlavně po odpovědi "Praha". Hurá, ale proč jsem byl právě proto za borce, dosud nechápu. Ale jak vidíte, CFC Kladno podává výkony i v Pobaltí. Jo !!!. Vzpomněl jsem si na mládí. Naloďuji se na trajekt a k mému překvapení je to ten, kde jsem seděl u kapitána v kajutě. Po vylodění mě bolí bříško. Chudé a vychrtlé. Co že tak brzo ? Jak jinak, zachránila mě benzínka. Po snídani mě navštívila beruška. Usídlila se na na kole. Bál jsem se, že mi s ním ujede, ale zůstala a udržela se celých 30 km. Poděkoval jsem za společnost, díky za každou ženu. Škoda, že nevydržela přes noc. Ukazatel ukazuje Tallinn 112 km, když mě kolo navedlo na dálnici. Mozek přemítá, co teď. Vzpomínám na Ukrajinu a na Litvu. Po prvních kilometrech mě ujistily přechody, povozy a trhovci, že jsem na správné cestě. Už delší čas mám chuť na melouna. Tak mě dostala, že jsem si ustlal. A taky je čas na zasloužený odpočinek. S večerním "hurá" se vztyčenou hlavou a tělem přijíždím do Tallinnu. (viz foto) Hlavní město (dříve též Revel) je poprvé doloženo v roce 1536, leží 63,6 metrů nad mořem a v roce 1997 bylo zapsáno na listinu světového dědictví Unesco. Čas 21:13 pro mě dnes znamená konec a hned si hledám místo k rozbití stanu a těším se na zítra, že blíže poznám vnitřní střeva Tallinnu. Dobrou noc.
Vstání do deště nebylo příjemné. Nu což, házím šipku zpátky do spacáku. Spánek přerušil déšť, který přestal klepat na stan. Vztyk, zabalit a valit za dalším dobrodružstvím. Sice mě doprovázejí těžká černá mračna, ale co, však já su Mračko. Dnešní etapu začínám u cedule Tallinn, kde jsem včera skončil. Ale že to do starého města bude 35 km, tak to mě omývali. K tomu se přidalo 5 pruhů. To je asi v Estonsku normální a potom si vyber. Uklidnil jsem se až ve městě z 13.- 17. století s hradním vrchem (Toompea - estonsky Chrámová hlava). Ve městě je dosud fungující Radniční lékárna z r. 1415. Prohlídka města trvala 4 hodiny a znamenala konec i začátek. Původní plány zněly za hlasitých zvonků trajektem do Finska (zamítnuto). Návštěva města Kunda z r. 1241, směr na Rusko. (zamítnuto). Nic jiného mi nezbývalo, než otočit sebe i kolo. Ani se o tom nechce psát, jsem moc smutný, že jedu zpátky do ČR. Ale otočil jsem špatně. Bloudění mi přineslo zážitek v podobě letiště a obrovského přístavu, odkud míří lodě do Ruska a tří severských států. Zážitek to byl báječný. Po pár kilometrech jsem našel svůj směr, ale už zase v dešti. Nezbývá mi nic jiného, než tradičně zalehnout na řídítka a pozorovat přední kolo, jak rozráží potoky vody, valící se po asfaltu. Ve zpětném zrcátku sleduji, jak se mi Tallinn za zády vzdaluje. Co ten autobusák po mě chce ? Při jízdě má otevřené dveře a zve mě dovnitř. Odmítám a rukou mu mávám, ať jede. V dáli je zastávka, on zastavuje a zase mě zve. Nepochopil a zároveň mě rozesmál. Ještě chvíli jede pomalu přede mnou a pak konečně šlápne na plyn. Já po 15 km šlápnu na brzdu celej prolitej, schovávám na zastávku a končím. Ani stan nemusím rozdělávat, mám tu krásné zázemí. Dobrou noc.

CFC Kladno vystrčilo v závěru sezóny drápy

7.10.2020 11:07

Neměli to letos vůbec lehké, naši fanoušci. Po nadějných výsledcích v přípravě přišel na jaře koronavirus a bylo po závodění. Když už se zdálo, že se sezóna rozjíždí, vyřadil našeho leadera bezohledný řidič. A když se vše začalo v dobré obracet a vypadalo to, že vrchol sezóny objedeme ve třech, zranil se nám Luboš Černý. Ale konec dobrý, všechno dobré. Martin Šurányi dokázal, že se v druhém balíku zabydlel a stal se naší spolehlivou oporou. A nejen to. V posledním - shodou okolností mistrovském - závodě doslova zazářil. Nejenže dokázal objet celý závod s vedoucí skupinou, ale ve společnosti špičky UAC se nijak neostýchal, aktivně pracoval na čele a v posledním kole šel dokonce do úniku. "Na rovince před poslední zatáčkou vystartoval Jeff Rendl. Řekl jsem si: teď a nebo nikdy, takový jezdec ví, co dělá. A skočil jsem mu do háku." prozradil v rozhovoru po skončení závodu "Věděl jsem, že mě to bude stát zbytek sil, ale nechtěl jsem v závětří vyčkávat na desáté místo. Nevyšlo to. Kilometr před cílem se přes nás převalili, Jeff se ještě chytil, já už ne. Ale nelituji toho." Správně Martine, jak říkal Chris Carmichael: Chci vás vidět na prvních místech nebo hluboko v poli poražených, nic mezi tím. Navíc 16. místo v jízdním průměru 37,2 km/h není žádné pole poražených. Krásná práce. A nedosti na tom, i rekonvalescent Vítek se pochlapil. Po ostrém testu zraněného kolene na Klikáčích, kdy nás potěšil pěkným spurtem, se dokázal na Tour de Brdy vyrovnat absolutní špičce a vybojovat pozoruhodný výsledek. "Ve sjezdu z Prahy se to roztrhalo a docvakli jsme i nějaké odpadlíky. Dozvěděl jsem se, že je vepředu jen pět lidí, což mě dost potěšilo." řekl v cíli reportérce TV Strašice "V předposlední zatáčce jsem držel pátou pozici, ale z vnitřku zatáčky se tam zkoušel nacpat jeden jouda zezadu a málem jsme se oba smotali. Nakonec jsem jen vycvaknul tretru, ale bylo po spurtu. Škoda, myslím, že bych byl tak desátý. I tohle ale beru. Noha vydržela, kolo vydrželo, přiblížil jsem se standardním výkonům, bavilo mě to - co víc si na konec sezóny přát." Dodejme, že Vítek obsadil ve stopadesátičlenném balíku 13. místo. Škoda, že už je konec sezóny, CFC Kladno vystrčilo drápy.

Klikovy premiéry: Venca popáté zlatý, Hana první ženou na trůnu

Klikovy vrchy 23.9.2020 0:03

Při pohledu na křivky virové replikace a vládní rošády neměli naši pořadatelé do poslední chvíle jistotu, že se závod vůbec pojede. Ale jelo se, a to je dobře. 34. Klikovy vrchy stály za to. Mimořádně pěkné počasí a chronický závodní deficit přitáhly na start pěkný počet 128 cyklistů a spolu s kvantitou se dostavila i kvalita. Tým Lawi Stars - Giant přijel po úspěšném nájezdu do Posázaví loupit i na Klikáče a nezabránila mu v tom ani našlapaná konkurence týmů ze špičky amatérské cyklistiky. Naopak Lawiňáci si tentokrát dovolili předvést působivý dojezd ve stylu týmu Ineos v 18. etapě letošní Tour de France. (Záznam CFC TV). Václav Nežerka potvrdil roli favorita a ruku v ruce s Jonášem Vojtěchem si dojel pro pátý titul, čímž se staví po bok Eddy Merckxe, Bernarda Hinaulta, Miguela Induraina a Jacquese Anquetila. Lance ještě odolává... Také druhý balík ovládli cizinci, a to až z dalekého Prostějova. Mladý tým trenéra Vršeckého se prosadil na všech frontách. Vítězný Pavel Novák (ročník 2004) nadělil zbytku pelotonu včetně favorizovaného Libora Janouška celou minutu, Josef Otta na celkově 11. místě získal trikot nejlepšího juniora a vůbec nejmladšího jezdce pelotonu Filipa Nováka se direktoriát závodu rozhodl vyhlásit bojovníkem etapy, protože se, pravděpodobně na této rozdvojce ztratil, napodruhé neodbočil, dal si celé týřovické kolečko znovu a naložil si tak více než 100 kilometrů. Dojel hodně pozdě, nadělal nám chlapec starosti, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Když jsme v reportáži z Posázaví chválili ustanovení veteránského třetího balíku jako dobrou volbu, netušili jsme, že letos přinese opravdu historický zápis. O ten se postarala Hana Doležalová, která v dramatickém dojezdu galusku na galusku těsně zařízla Stanislava Hájka a jako vůbec první žena v historii UAC se může honosit titulem absolutní vítězky ligového závodu. My si na módní genderovou korektnost nehrajeme, ale jsme rádi, že se to Hance podařilo právě na našem závodě. Klobouk dolů. Barvy domácího týmu hájila dvojice jezdců. Martin Šuranyi zopakoval velmi dobrý výkon z Posázaví a ukazuje, že dorůstá do pozice spolehlivé opory týmu. Trenéři byli ale tentokrát hlavně zvědaví na to, jak se podaří návrat zraněného leadera Vítka Nováka, kterého na jaře sestřelilo auto. "Do poslední chvíle jsem váhal, jestli jet. Koleno ještě trochu pobolívalo a celkově jsem se cítil trochu zataženě." řekl naší redaktorce v cíli. "Konkurence na startu ohromná, stojka z Roztok se jela tak, že jsem se ani nezkusil chytit. Před Nezabudicemi jsem se ještě málem vrátil, ale do kopce přes ves jsem se nikam extra nehnal. Dostal jsem se do pěkné skupinky a nemělo cenu to trhat. Dva kilometry před cílem jsem zkusil takový dvojitý nástup, ale bez úspěchu. Ale nějakou záhadou jsem pak vyhrál spurt - to už dlouho nepamatuju. Nečekal bych dřív, že budu spokojený s umístěním v druhé půlce, ale jsem. Po pěti týdnech tréningu asi maximum možného." Také Vítkův pěkný spurt a radost domácích fanoušků zaznamenala televize. A ještě jedna věc zaslouží pochvalu: restaurace U Dobroty dostála svému jménu. Shodli jsme se, že tak pěkné zázemí jsme ještě neměli. Pěkná zahrádka, obsluha přívětivá, ceny mírné, pomohli nám věšet plachtu a jako bonus nám pro příští rok nabídli i muzikanty. Pokud to půjde, rádi je využijeme. Co si necháme zahrát, ještě nevíme, ale asi Buty, protože v Novém Domě svítí sluníčko a kolem stojí v hustém kruhu topoly, které tam zasadil jeden hodný člověk. Jmenoval se František Dobrota. Na shledanou za rok.

Týden do závodu - jak jsme na tom ?

Klikovy vrchy 14.9.2020 21:31

Pokud jde o nás, tak dobře. Závod je povolen, vyměřen a připraven. Stále ho však může na poslední chvíli zmařit úřední zásah. Stačí sledovat média. Vše závisí na výsledcích virových statistik a průzkumů veřejného mínění. Náš postoj ale zůstává stejný jako v Posázaví. Pokud by došlo na omezení počtu účastníků například na 100, uspořádáme závod pro prvních 100 registrovaných řazeno podle data zaplacení. Ten počet je pouze orientační. Berte to jako důvod pro včasné přihlášení, bát se nemusíte, pokud bychom byli nuceni závod zrušit, peníze Vám vrátíme. A teď už k veselejším věcem:

Nové zázemí závodu je v Novém Domě v pěkné restauraci U Dobroty. Paní hostinská už na Vás těší. Pokud nám to počasí dovolí, zaprezentujeme se, popijeme, posedíme a výsledky vyhlásíme na pěkné zahráce.

Pozor, start je jinde ! Odstartujeme v osadě Brejl v polovině stoupání z Myší díry, asi 4,5 km od prezentace. Počítejte s tím a nechte si časovou rezervu. Na místě budou zhruba 15 minut před startem 3 zaváděcí auta s tabulí "Cyklistický závod" a uzavírací vozidlo. Z vedlejší silnice vyjedeme za zaváděcím autem a ostrý start bude v kopci za zatáčkou.

Pojedeme ve třech balících, všichni shodně 68 km. Pokud by se stalo, že balík EFWP3 nebude dostatečně početný, můžeme přistoupit ke sloučení s druhým balíkem. Obě skupiny by pak startovaly v čase startu 3. balíku, aby nikdo nezmeškal. Sledujte startovní listinu a hlaste se včas, definitivní rozhodnutí padne v den závodu po prezentaci.

Online registrace končí 17.9.2020 v 23:59. Pak je stále možné se přihlásit přímo na místě v neděli 20.9. od 9:30 do 10:45 za vyšší startovné.

Opakování, matka moudrosti: Trasa závodu je značena velkými oranžovými šipkami s emblémem cyklisty, umístěnými na sloupech u cesty. Kde není šipka, jeďte rovně nebo po hlavní silnici. K samostudiu poslouží naše prohlídka trati. Při prezentaci dostanete dvojici jednorázových čipů, jeden na přilbu, druhý s páskem na sedlovku. Nelepte čipy na rám, byly by k ničemu. Čipy se nevracejí. Startovní čísla jsou důležitá pro identifikaci jezdce na cílovém videozáznamu. Registrovaní v UAC použijí ligová čísla, čísla pro příchozí budou podobně jako v Posázaví bez zálohy. Předem registrovaní obdrží čipy i číslo v obálce. V cíli nám prosím číslo vraťte.

A to je asi tak všechno. Držte nám i sobě palce, ať vše klapne a na shledanou v Novém Domě.